Občas to vypadá, že už nikdy nepřestane pršet a že tomu svýmu vysněnýmu ideálu nestojíme ani za pohled, ale ono se nakonec to slunce jednou ukáže a z modrýho nebe sešle dlouhé laskavé paprsty, co daj splínu vale a ukáže se, že ta bezradnost byla třeba jen zbytečně malá důvěra v sebe sama, že jsme se cítili hrozivě maličcí před někým, kdo nás viděl tak veliké, že se nás styděl
anebo
obč
jsme sebe samotné viděli hrozivě maličké před někým, kdo byl mnohem, mnohem menší a nestál za jedinou slzu. Život je vostrej, ale spravedlivej učitel, krásně dny! 🤍 #tadytomas #drzimsekopyta #hlavniuzaversplinu #nenavratna #písnění
Nenávratná
Z výkladních skříní půvab manekýn,
můj výlet do bezčasí,
jsem jistě jiný, jsem teď kdekým,
oběť nevědomé krásy,
asi ne na pohled, ale na dotek beztvarý.
Bez tváře cizoty
vzdálen na své neznačené trase,
jsa vystrašen šepotem úst,
co zdály se bezhlasé,
chci z Tvých průsvitných dlaní zase pít.
A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li sním, sním-li spíš?
Být blíž a schopen odpustit,
pod víčky mít skrýš,
držet se a nepustit, jako stalo se to,
když jsme mlčením křičeli a sváděli se k pláči.
Stačí místo slov jen vzplanutí,
ta poezie citu.
A krajina je bez hnutí,
jen Tvá melodie zní tu.
Příběh bohéma a poety, přitom
jen já a tam Ty.
A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li sním, sním-li spíš?
Už vím, že pod polštář ukrýváš
vzkazy psané spánkem,
v koupelně za zrcadlo
svou vůni s heřmánkem,
tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.
Barvami slov jen přikrášluješ pravdu,
ve vzduchoprázdnu
zkoušíš předejít pádu,
zadumán sám si zůstaň - srabe!
A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li sním, sním-li spíš?